Etnografický ústav Historického muzea MZM

Termín konání: 5.4.2017 - 30.4.2017

Etnografický ústav Historického muzea MZM Etnografický ústav MZM je otevřené a dynamické pracoviště, jehož pracovním mottem je snaha odkaz minulosti ochránit a zprostředkovat budoucím generacím. Prezentace Etnografického ústavu se odvíjí ve dvou rovinách: ve vertikální zdůrazňuje návaznost na práci předchůdců, mezi nimiž byli významní muzejníci a etnografové, v rovině horizontální pak poukazuje na kontakt a vzájemnou spolupráci s terénem. „Etnografický ústav představujeme jako otevřené a dynamické pracoviště, jehož pracovním mottem je snaha odkaz minulosti ochránit a zprostředkovat budoucím generacím,“ uvádí kurátorka výstavy Helena Beránková. „Ve třetím tisíciletí je kladen velký důraz na zpětnou vazbu člověka na jeho prostředí, na jeho kořeny – a moravská tradiční kultura, jejíž některé projevy figurují na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO (Jízda králů nebo mužský tanec verbuňk), je v tomto směru mimořádně potenciálním, ojedinělým a inspirativním zdrojem,“ doplňuje ředitelka Historického muzea MZM, vedoucí Etnografického ústavu Hana Dvořáková.

Pracoviště zaměřené na sběr hmotných dokladů života lidových vrstev na území Moravy vzniklo souběžně se založením Františkova muzea v roce 1818 a důraz byl kladen na shromažďování dokladů zemědělské výroby. Od roku 1897 bylo toto pracoviště vedeno jako Lidovědné oddělení. V centru počátečního zájmu byly především doklady zemědělské výroby (mezi mnohými jinými jmenujme pluh, kterým v Tavíkovicích na Moravě vyoral brázdu císař Josef II. při své inspekční cestě), v následujícím období se sběry zaměřily na lidový textil a doklady tradičního výtvarného umění, především na keramiku. V letech 1904, 1912, 1919 se fond rozrostl o významné soubory získané od sběratelů Františka Kretze a Josefa Klvani, po roce 1920 k nim přibyla kolekce strojů, nářadí a náčiní z nerealizovaného Zemědělského muzea a významný kvalitativní i kvantitativní nárůst sbírky představovaly zisky od dalších soukromých sběratelů (např. habánská fajáns od Ladislava Vycpálka) a institucí (spolek Vesna, Uměleckoprůmyslové muzeum Brno).

Rozvoj činnosti nastal v šedesátých letech 20. století, kdy byla sbírka postavena na fundovaný odborný základ zajištěný graduovanými etnografy; pro umístění depozitářů, pracovny a restaurátorské dílny i pro stálou expozici byl získán městský barokní palác, bývalý Palác šlechtičen, v centru Brna. Bohužel díky delimitačním trendům byla v roce 1987 exotika ze sbírky převedena do fondu Národního muzea (Náprstkovo muzeum) a do fondu Ústavu Anthropos Moravského muzea v Brně a dlouhodobá historie sbírky a sběratelství na Moravě vůbec tak byla citelně narušena.

V rámci oboru je Etnografický ústav druhým největším pracovištěm v České republice, které se systematicky věnuje studiu lidové kultury na Moravě, v evropském kontextu a včetně studia minorit, s důrazem na materiální kulturu. Ve fondu Etnografického ústavu MZM je uloženo přes 120 000 předmětů, součástí ústavu je odborná knihovna čítající 20 000 svazků a archiv, sbírka je registrována v CES (Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR).

Nejpočetnější je fond textilu, v němž jsou zastoupeny krojové komplety i součásti všech národopisných oblastí Moravy i oděv národnostních menšin (Němci, Moravští Charváti).

Sbírka keramiky náleží k nejrozsáhlejším a nejstarším v České republice a obsahuje fajánsovou produkci, hrnčinu i tovární produkci měkké kameniny a porcelánu určeného pro široké vrstvy obyvatelstva. Významná kolekce maleb na skle dokumentuje tvorbu všech důležitých středisek na Moravě a ve Slezsku a pro srovnání i na sousedních územích. Podobně je tomu také v případě plastik a dalších artefaktů lidového výtvarného umění. Pozornost zasluhuje sbírka zvykoslovných předmětů, v níž na zhruba devíti tisících kraslic můžeme sledovat vývoj dekoru a rozmanitosti výzdobných technik. Jádro početného souboru dokládajícího zaměstnání lidu tvoří ojedinělá kolekce pluhů, která představuje vývojovou řadu tohoto zemědělského nářadí od roku 1769. Sbírka hudebních nástrojů zaujme některými unikátními kusy houslí. Esteticky působivé jsou ukázky vybavení lidového interiéru s důrazem na malovaný nábytek, jehož část je vystavena formou studijního depozitáře na zámku v Jevišovicích u Znojma. Mimořádnou dokumentární hodnotou se vyznačuje rovněž fotoarchiv ústavu, kolekce grafiky a archiv filmových záznamů.

Vystavené předměty:
1) První inventární kniha Františkova muzea, ve které jsou mezi úvodními zápisy etnografika, např. originály zemědělského a pracovního nářadí. Předměty, jichž se dotýkali či do sbírek přímo věnovali „otcové zakladatelé“, první kustodové a konzervátoři – jako např. Albin Heinrich (1875–1864), Mořic Trapp (1825–1895), Josef Klvaňa 1857–1919), František Kretz (1859–1929), Madlenka Wanklová (1865–1922) – představují materializovanou a hmatatelnou kontinuitu dvousetleté sběratelské a muzejní práce.
2) Polychromovaná dřevořezba Sv. Barbory - údajně ji do sbírek Františkova muzea daroval moravský historiograf, církevní historik, kněz a benediktinský mnich Beda Dudík (1815–1890) a zřejmě pochází z oblasti Hané (sám Dudík pocházel z Kojetína). Dřevořezba je jednou z nejstarších lidových plastik ve sbírce Etnografického ústavu – pochází z konce 18. století a svou formou navazuje na gotickou plastiku.
3) Žebrovaný fajánsový podnos na nožce s dietrichsteinským erbem a vročením 1689; dále džbán a mísy ze Sobotiště, slovenské lokality s nejstarší známou habánskou dílnou, prokazatelně působící od roku 1546. Na spodní straně dna datovaného fajánsového podnosu je nalepen oválný papírový evidenční štítek s tištěným nápisem K. K. Franzens Museum, který byl používaný pro evidenci sbírkových předmětů v 19. století.
4) Ukázky tradičního oděvu – zadní sukně /fěrtoch/, zvaný šafránka, Horňácko, konec 19. století; dále vyšívaná dýnka z ženských čepců, Rabensburg /Rakousko/, 19. st., která do sbírek předal Josef Klvaňa). Tradiční oděv venkovských vrstev (také lidový oděv nebo také kroj), lze pokládat za jeden ze symbolů lidové kultury. Je dokladem manuální zručnosti, technologické vynalézavosti a výtvarného cítění svých tvůrců. Mnohokrát v našich dějinách zastával funkci národního symbolu. Svou formou, materiálem i výtvarnými kvalitami nalézal a nalézá odezvu i v módě.
5) Včelí úl pletený ze slámy /košnice/ z Rakova, okres Přerov, počátek 20. století. Slaměný včelí úl symbolizuje tisíciletý vývoj způsobů obživy lidstva od sběračství a lovu k cílenému využívání a formování přírodních zdrojů.

Další sbírkové předměty jsou zobrazeny ve fotografickém detailu, např.: deska na mandlování prádla (píst) s dřevořezbou datovaná 1879, výšivka z hanácké úvodnice z 19. století, kovová výzdoba svatební koruny z Bavorska z přelomu 19. a 20. století, iniciály z rukopisné modlitební knihy z Přílep z roku 1842, kraslice z východního Slovenska z poloviny 20. století a další.

sekce: Výstavy   |   Tisk   |   Poslat akci známému